Neplatnost mnichovské dohody
Neplatnost mnichovské dohody…
Německo se s výsledkem druhé světové války nikdy vnitřně nesmířilo, i když prošlo jakýmsi procesem demilitarizace a denacifikace. A tuto skutečnost si také nikdy hlasitě nepřizná. Ale podle toho cíleně jedná:
Německo nikdy o mnichovské dohodě neprohlásilo, že je neplatná od samého začátku. Tím se ale výrazně významově liší od prohlášení vítězných mocností. Diplomatická jednání vedená cíleně Ed. Benešem s Rooseveltem v USA (srpen 1941 až říjen 1942 za spoluúčasti Jana Masaryka) a následně složitá jednání Ed. Beneše s Velkou Británií (květen 1942) a připojil se Molotov za Sovětský svaz (květen 1942 v Londýně). Tato Benešova jednání vedla k tomu, že se mocnosti postupně vyslovily o neplatnosti Mnichova od samého začátku. Významně toto prohlášení uspíšila a podnítila lidická tragédie – už 5. srpna odvolala britská vláda svůj podpis pod mnichovskou dohodou, s podobným prohlášením vystoupil 29. září i francouzský Národní výbor vedený generálem de Gaullem, když označil mnichovskou dohodu od počátku za neplatnou.
Podle Německa je mnichovská dohoda nulitní. Nulitní je dnes – nulitní nemusí být zítra, a kdo se nás zastane? Z německé strany tento postoj k Mnichovu je záměr snažící se zpochybňovat a pozměňovat výsledek druhé světové války.
Hodně k tomuto stavu přispěl Jiří Dienstbier starší, když se v roce 1990 záměrně vyhnul jednání o sloučení dvou německých států ve formátu 4 + 2 (byla to pravidelná setkání představitelů Sovětského svazu, USA, Velké Británie, Francie a obou německých států). Tehdy si Poláci uhájili svoji současnou státní hranici s Německem, která není historickou záležitostí, my jsme pro změnu neobhájili ani historické hranice bývalého Českého království. A proto je státní hranice z německé strany značena pouze jako zemská hranice.
Ing. Jaroslav Bukovský OV ČSBS Plzeň