Stalo se před 81 lety – důsledky Mnichova
Stalo se před 81 lety – důsledky Mnichova
Konečná úprava hranic mezi pomnichovskou druhou republikou a Německou říší byla realizována 24. listopadu 1938. Rozhodovalo se při tom z úplně jiných hledisek, než byly zakotveny v tzv. mnichovské dohodě. Jako příklad uvedu události na území dnešního okresu Svitavy. Zde na tom měl svůj podíl také K. H. Frank, který ze svého dočasného působiště v Šumperku zaslal 18. listopadu 1938 telegram říšskému ministerstvu zahraničí, k rukám státního tajemníka von Weizsäckera; K. H. Frank sděluje, že „po šetření na místě samém musí německé obce Moravská Chrastová, Trnávka a Slatina připadnout nutně k Sudetám, za tyto obce možno vyměnit město Poličku, což česká strana přivítá…“1 K. H. Frank nebyl sám, kdo v této věci intervenoval. Byl to mimo jiné i představitel SdP poslanec Kundt. Na základě jeho žádosti rozhodl večer 19. listopadu 1938 říšský ministr Joachim von Ribbentrop předložit české delegaci návrh: Češi dají Trnávku, Mezihoří, Starou Trnávku a dále Borovou a Lázy u Trnávky… a za to jim bude nabídnuta kompenzace dle směrnice Hitlera.2
Do území dodatečně zabraného Německem patřila i Moravská Chrastová, Chrastová Lhota a Půlpecen, které se nepodařilo získat ani za cenu násilného vpádu ordnerů 31. října 1938 – v boji na obranu hranic položili život čtyři českoslovenští vojáci. Osada Půlpecen (žilo zde 144 Čechů a 28 Němců3) byla součástí obce Chrastavec, která byla současně ze záboru vypuštěna, jak zachytil obecní kronikář v Chrastavci: „I naše obec byla 12. října obsazena německým vojskem, které bylo po několika dnech vystřídáno naším vojskem a hned nato zase německou finanční pohraniční stráží. Stav tento trval do 24. listopadu, načež byla obec naše propuštěna ze záboru, ale zato zabrána byla osada Půlpecen a tím je obec naše odříznuta ode všech komunikačních spojů. Byly to tvrdé chvíle, kdy v naší škole na místě vyučování byli ubytováni němečtí finančníci. Teprve památného 24. listopadu po jejich odchodu uvítali jsme zase naše české vojáky a obec byla osvobozena a zůstane navždy naší a č e s k o u ! Vcházíme do nového života v druhé naší republice československé. Na zdar!“4
Němcům se splnil sen o návratu domů, do Říše. „Mahr. Chrostau ist wieder bei uns!“ – tak zněl titulek článku ve svitavských novinách z 26. listopadu 1938, který podrobně informoval o záboru Moravské Chrastové.5 Na demarkační linii nad Březovou se v den záboru, 24. listopadu, dostavil osobně K. H. Frank, který minutu po desáté hodině dal povel k pochodu, major Kraus od pořádkové policie vystřelil zelenou raketu jako signál pro vojsko v Půlpecnu a Brněnci. Do pohybu se dal i průvod ve směru od Březové – na místo odcházející československé armády postupovaly oddíly německé a v jejich čele okresní vedoucí SdP ze Svitav Julius Hönig, který nesl prapor s hákovým křížem.6 Německá armáda postoupila na nové hranice u Ráčkovy továrny v Rozhraní.
V 11 hodin začala v Moravské Chrastové slavnost. První řečnil major, velitel jednotky pořádkové policie ve Svitavách, který svitavským nacistům pomáhal v plánování taktiky bojové akce 31. října, Fridrich Platzer, který odevzdal klíč od radnice nově jmenovanému starostovi obce Karlu Kinterovi. Pak následovaly slavnostní projevy K. H. Franka a Julia Höniga, vyzváněly zvony a jásot účastníků nebral konce. Večer plály na okolních kopcích ohně, aby zvěstovaly německé vítězství.7 Poklonili se i památce Rudolfa Woletze v místě, kde byl 31. října 1938 raněn (později zemřel ve svitavské nemocnici); už ráno před slavností zde položili věnec od okresního vedení SdP ve Svitavách a policejního praporu II/2.8
Současně s Moravskou Chrastovou byla zabrána i Chrastová Lhota. V kronice tamější obecné školy je tento poslední zápis pořízený učitelem Vincencem Sedláčkem: „Dne 24. listopadu 1938 byla Moravská Chrastová a Lhota postoupena Německu. Škola byla evakuována dne 22. a 23. XI. Inventář až na maličkosti byl zachráněn a složen ve Skřibu v hostinci u Blažků, p. Rozhraní, okres Boskovice. Přes polovina dětí evakuovala současně do ČSR. Dějiny zaznamenají, jaká křivda, jaké utrpení bylo způsobeno našemu národu a státu.“9
Záborem Moravské Chrastové s Chrastovou Lhotou bylo 24. listopadu 1938 dokončeno odtržení území celého bývalého soudního okresu Svitavy, kde žilo 27 185 obyvatel.10 Česko-Slovenské republice byly k témuž dni vráceny některé dříve zabrané české obce, například Korouhev, Rohozná, Manova Lhota, Chrastavec, Starý Svojanov, Vítějeves a město Polička.
Do Moravské Chrastové se vrátili němečtí uprchlíci a radovali se ze svého vítězství. Češi, kteří v zabraném území zůstali, žili zcela jinak: „V zabraných Sudetech nám začal úplně osamocený život,“ vzpomíná Jan Sedláček. „S Čechy jsme se nemohli stýkat kvůli provokaci, tisk nebyl, rozhlas nebyl a hranice se zbytkem Čech byla pevně uzavřena. Hovořit na veřejnosti česky nebylo možné a Češi mezi sebou jenom šeptali. Byly vyvěšeny plakáty ,Hier wird nur deutsch gesprochen’ (Zde se mluví pouze německy) a nebo ,Trittst du bei uns als Deutscher ein – so muss dein Gruss Heil Hitler sein’ (Vstoupíš-li k nám jako Němec – musí být tvůj pozdrav Heil Hitler). Němci vystupovali suverénně se zjevným pocitem vítězství, což při každé příležitosti provolávali – Sieg Heil, provolávali další oddanost a věrnost führerovi, množily se ,appelyʼ, ,marscheʼ a oslavy. Demobilizovaní čeští vojáci se vraceli do Březové vlakem a odtud pěšky do českých vesnic a zase v Lankovém kopci na ně čekali ordneři, kteří je tam napadali a bili. Také Turetschkův Karel se tam exponoval – do české armády nenarukoval, až do wehrmachtu a hned v prvních dnech padl na ruské frontě.“11
To byla ovšem ještě vzdálená budoucnost, v listopadu a prosinci 1938 se na zabraném československém území „osvobození” Němci radovali z vítězství. Svoji vděčnost Hitlerovi a nacismu prokázali i ve volbách 4. prosince 1938 – v okrese Svitavy se účastnilo voleb 32 313 voličů (z 32 455 – k volbám nešlo 142), z nichž své hlasy pro „ANO” jich odevzdalo 99,85 %, pro „NE”se vyslovilo pouze 17 voličů a neplatných hlasů bylo 31.12 Pro Hitlera zde byla zdrcující většina obyvatel (v celých tzv. Sudetech to bylo 98,8 %).
Uchvácení československého pohraničí ocenil Adolf Hitler už 10. listopadu 1938 slovy: „Je to fantastický úspěch. Je tak obrovský, že jej přítomnost ani nemůže zhodnotit. Velikost a dosah tohoto úspěchu jsem si uvědomil, když jsem stál uprostřed českého opevňovacího systému betonových bunkrů. Teprve tam jsem poznal, co to znamená dobýt téměř 2 000 km opevnění bez jediného výstřelu. Propagandou postavenou do služeb naší myšlenky jsme tentokrát dobyli deset milionů lidí a území přes 100 000 km2. Je to ohromné.“13
Svůj nemalý podíl na tomto úspěchu nacistického Německa měla i Hitlerova „pátá kolona” v Československu – sudetští Němci. Proti nacistickému režimu se postavila jen hrstka Němců, ale jejich rozhodující většina se stala oddanými nacisty. Porážky německé armády u Stalingradu a Kurska měly sice vliv na postoje některých sudetských Němců, ale faktem zůstává, že jejich zdrcující většina i na Svitavsku zůstala fanaticky oddána Hitlerovi, jeho myšlenkám i cílům – jeden z nich nastínil například ve svém projevu 2. října 1940, kdy prohlásil: „Jedním z hlavních úkolů německé politiky bude zabránit všemi prostředky vzestupu slovanské rasy. I v minulých dobách bylo právem vítězů vyhubit celé národy.“14
Jitka Gruntová
Poznámky
[1] Národní archiv, fond Auswärtiges Amt, kart. 32.
2 Tamtéž – Záznam z 19. listopadu 1938.
3 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli (dále jen SOkA Litomyšl), Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 272 – Jiří FRAJDL, Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938, s. 67.
4 SOkA Litomyšl, Mezifondový soubor kronik, sign. KR 188 – Kronika obce Chrastavce-Půlpecna od roku 1921; Pamětní kniha (1914–1938), list 21.
5 Zwittauer Nachrichten č. 48 z 26. listopadu 1938.
6 Tamtéž.
7 Zwittauer Nachrichten č. 48 z 26. listopadu 1938, s. 2.
8 SOkA Litomyšl, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 497 – František VAŠEK, Proč museli odejít?, s. 209.
9 SOkA Litomyšl, Mezifondový soubor kronik, sign. KR 83 – Školní kronika, obecná škola Chrastová Lhota, s. 69.
10 Seznam obcí a okresů republiky Česko-Slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku (stav ke dni 28. listopadu 1938), Praha 1938, s. 16–17.
11 Soukromá kronika Jana Sedláčka.
12 Zwittauer Nachrichten č. 51 ze 7. prosince 1938.
13 Ota KRAUS – Emil KULKA, Noc a mlha, Praha 1966, II. přepracované a doplněné vydání, s. 501–502.
