Pardubický Památník osvobození a vzpomínka na květnové dny roku 1945
Pane majore v. v.,
jmenuji se Josef Pešta, narodil jsem se dne 19. června 1938, v průběhu let 1944–1945 (do osvobození) jsem byl nejprve internován a posléze, spolu s maminkou, skrýván před nacisty. Otec byl vězněn v německém lágru, kde zahynul. Léta letoucí jsem byl členem Českého svazu bojovníků za svobodu, maminka patřila k zakládajícím členkám SOPVP v Pardubicích. V průběhu minulého roku jsem na členství rezignoval.
Vy jste se, pane majore v. v.,
dne 12. 5. t. r. na této webové stránce pokusil dehonestovat vedení i členy pardubické organizace ČSBS. Vznáším vůči uvedeným pomluvám protest, ohrazuji se proti nim a vyzývám Vás, abyste neopodstatněné pohany úctyhodných pardubických odbojářů, koncentráčníků, jejich potomků a přátel vypustil ze svého myšlenkového a informačního portfolia.
Mýlíte se, pane majore v. v., hluboce se mýlíte,
dne 9. května jsem jménem pardubické organizace Českého svazu bojovníků za svobodu u Památníku osvobození osobně uctil památku hrdinných rudoarmějců. Na vlastní kůži jsem v dětství protrpěl život naruby, sovětští vojáci mě na počátku května roku 1945 skutečně (tj. doslova!) osvobodili, takže mám dlouhodobě jasnou charakterovou představu o tom, komu být nadosmrti vděčný, na koho trvale vzpomínat a komu – zejména v květnových dnech – vzdávat hold. Zároveň mám nezadatelně jasno v tom, jakou má mít takový vzpomínkový akt důstojnost, kde a kdy má proběhnout a jak se v jeho průběhu chovat.
Při letošní cti pardubických bojovníků za svobodu (!) a jejich pozůstalých (!) u Památníku osvobození jsem:
(1) na piedestal, přímo pod sochu, umístil zvětšenou, proti dešti zabezpečenou, fotografii skupiny vojáků Rudé armády pořízenou v květnu 1945 panem Šmerhovským v Pernerově ulici č. 653,
(2) do skleněné vázy, rovněž na piedestal, postavil kytici se stuhou identifikující svaz bojovníků,
(3) jako svůj osobní výraz díků položil puget bílých a fialových šeříků z vlastní zahrady,
(4) v klidu a v tichosti na období před sedmdesáti pěti lety s úctou zavzpomínal.
Vzpomínkový hold jsem uzavřel návštěvou kruhové piety u pardubického krematoria a následně u hrobu na hřbitovu v Pardubičkách. Bylo příjemné a potěšilo, že na obou místech ležely snítky šeříku a kytice. Drobné a nevelké – nepochybně od skromných osobností, které nepociťovaly nutnost svůj pietní akt vykutáleně inzerovat, natožpak v jeho souvislosti dštít difamace na své přátele – svazové sestry a bratry a na svou sesterskou instituci.
Ten pardubický Památník osvobození má, pane majore v. v.,
pozoruhodné dějinné dvojdějství, v němž městská svazová organizace podvakrát sehrála nezastupitelnou úlohu! Byl postaven jako „náhrada“ za vyprojektovaný pomník J. V. Stalina, přičemž návrh na zhotovení a realizaci holdu rudoarmějcům vzešel tehdy z pardubické odbočky Svazu protifašistických bojovníků. Její členové se významnou měrou podíleli také na profinancování pomníku, dokonce i výběrem nemála „drobných korunek“ od dobrovolných dárců.
A zhruba před pěti–sedmi lety mělo, na popud několika holomajzníků a části městských elit (?), dojít k jeho likvidaci, resp. k „převezení na jiné místo“. Podobně jako to s maršálem Koněvem v Dejvicích před nedávnem vyvedli Kolářovic tatík se svým judr. synečkem. Za jeho zachování jsme tehdy svedli opravdu tvrdý boj a jen málokdo (!) nám účinně pomohl – zadařilo se a Památník osvobození stojí na svém místě.
Pane majore v. v. Šádo,
pro Vás jsou pardubičtí odbojáři a jejich rodinné či přátelské okolí v celé své vlastenecké epoše od heydrichiády až po dnešek skvostem, na jehož úctyhodnost, věřte mi, zdaleka nemůžete ani dohlédnout! Pročež opakovaně žádám, nechte je v klidu, neurážejte je a přestaňte jim věnovat svou „zpravodajskou“ (!) pozornost. Po takových a podobných poštěváčtinách, které jste vyplodil v inkriminovaném webu dne 12. 5. 2020, byli za protektorátu posíláni nevinní na smrt, a potom, v neblahých padesátých letech, titíž do Jáchymova a na Bytíz. Láká Vás recidiva nebo o co Vám, proboha, jde?
V úctě a s hlubokým porozuměním pro fotodokumentaci z Vašeho webu ze dne 12. 5. 2020. Zvláště uniformované portrétní snímky nebývale zaujmou, jste veskrze interesantní.
Ing. Josef Pešta, CSc., Zahradní 391, Pardubice