Den veteránů
Den 11. listopad byl vybrán symbolicky, neboť toho dne, roku 1918, bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem. Tím byly na západní frontě ukončeny boje první světové války nebo, jak se tehdy říkalo, velké války.
Snad to vyjadřovalo i bláhovou naději, že šlo o poslední celosvětový konflikt.
V roce 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, jenž sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres tuto báseň:
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
Připnutím symbolického květu si lidé připomínají nejen hrdinství vojáků, ale také obrovské množství obětí, mnohdy i našich vlastních dědečků či pradědečků, kteří ve válkách položili život, a vzdávají jim tak úctu a tichou vzpomínku.
Za ještě neexistující Československo bojovali nejprve čeští legionáři na frontách v Rusku, Itálii a Francii. K jejich prvému bojovému vystoupení došlo 2. července 1917 u Zborova.
V letech 1918–1920 následovaly boje Čechoslováků za územní celistvost nově vzniklého státu – proti německým bojůvkám především v západních a severních Čechách, při stanovování hranic s Polskem na severní Moravě a obraně Slovenska proti Maďarům a později proti bolševickým jednotkám Maďarské republiky rad.
Velká zásluha patřila legionářům, kteří se vrátili z italské či francouzské fronty, aby je znovu pohltila válečná vřava bojů za novou republiku. Přidali se k nim i příslušníci Sokola a další dobrovolníci. Němými svědky jsou dodnes na jižním a východním Slovensku válečné hroby.
Zejména v roce 1938 se mnozí mužové účastnili nevyhlášené války organizované z Říše, kdy proti zfanatizovaným německým ordnerům, kteří napadali a vraždili české celníky i příslušníky pohraničních stanic, nemohli mnohdy z politických důvodů zasáhnout tak, jak by bylo potřeba. V březnu 1939 je třeba připomenout i dnes už zapomenuté boje s Maďary na Zakarpatské Ukrajině.
Zánik Československa 15. března 1939 byl pro desetitisíce občanů impulzem k útěku z okupované republiky a zapojení se do protinacistického odboje v zahraničí. Rozhodli se tak nejenom českoslovenští letci a vojáci, ale i „obyčejní“ muži a ženy. Jen na východní frontě jich bojovalo do konce války 50 tisíc a na té západní pak 20 tisíc.
V letech druhé světové války 1939–1945 byli tak Češi opět nuceni bojovat za svou vlast na třech zahraničních frontách – severní Afrika, Tobruk, – západní fronta, Francie a Anglie, – východní fronta, Sovětský svaz a později území Československé republiky.
Bojiště, kde se svým hrdinstvím proslavili, jako byly boje ve Francii, bitva o Anglii, Buzuluk, Bílá Cerkev, Kyjev nebo Dukla, jsou známá, často si je připomínáme. Stejně tak osudy těch, kteří byli vysazeni jako parašutisté na území Čech a Moravy nebo se účastnili odboje jako příslušníci domácího odboje.
Připomeňme si však ještě jednu, často opomíjenou frontu, severní Afriku. Před 79 lety se československým vojákům podařilo ubránit africký Tobruk. Tobrucká pevnost byla německé válečné mašinerii během druhé světové války nesmírně bolestivým trnem v oku. V jejích zákopech plných písečných blech dýchali také českoslovenští vojáci, z nichž někteří přišli o život. V německo-italském obklíčení vydrželi (spolu s Brity, Australany a Poláky) až do 10. prosince 1941, kdy prolomili pozice nacistů. Dokázali to jenom proto, že měli skvělý příklad ve svých otcích – legionářích, skautech, sokolech. Byli pyšní na nacistickou nadávku „pouštní krysy“, jak jim nacisté nadávali. Posměšný název původně určený Australanům Čechoslováci s hrdostí převzali.
Připněte si proto 11. listopadu 2020 vlčí mák jako symbol úcty k válečným veteránům.
členové historicko-dokumentační komise
Společnost pro uchování odbojových tradic, z .s. Valašské Meziříčí