Platforma Vraťme vážnost ČSBS

Přinášíme aktuální informace z tiskové konference v originálním znění.

Nejen náš svaz, ale i všichni občané tohoto státu jsou nuceni čelit novým výzvám v souvislosti s bezprecedentním přepisováním historie a dehonestací těch, kteří se zasloužili o znovunabytí naší svobody, jež nám byla v roce 1939 na dlouhých šest let doslova vyrvána. Článek je pokusem o reflexi těchto výzev a nástinem návrhu, jak jim účinně čelit

Protičeské provokace ze strany exponenta pohrobků sudetoněmeckých revanšistů pokračují v neutuchajícím tempu a v plynoucím čase nabývají na intenzitě a přiznejme si drzosti na straně jedné, pasivity a mlčenlivosti spojené se servilitou na straně druhé – oficiálních míst té nejvyšší úrovně, legislativních orgánů a jejich nejvyšších představitelů, ale i orgánů exekutivy, především ministerstva zahraničních věcí. K tomu všemu můžeme přidat jen: „Bohužel.“

Více než dva roky nás dělí od „památné“ reportáže, kterou ve svém pravidelném pořadu předestřel redaktor ČT Wollner v předvečer jedné z největších tragédií naší novodobé historie – brutálního aktu nacistického a německého barbarství vyhlazení středočeské obce Lidice. Vycházeje z publikace Vojtěcha Kyncla s názvem Lidice – Zrození symbolu s potřebnou dávkou o vzbuzení pozornosti „zjevil světu“ pan redaktor, že vinou udání jedné z lidických žen přišla o život obyvatelka Lidic židovského původu paní Štěpánka Löwingerová, o které se údajně mlčelo, aby nebyl narušen obraz Lidic, který se časem stal údajně nedotknutelným.

Berndtu Posseltovi se zachtělo přímo do Prahy. To už mu nestačilo jen do Brna svolat svůj sjezd landsmanšaftu, Brna, které se na to morálně připravovalo již několik let.

Bývalý ministr kultury Daniel Herman se svými aktivitami vůči landsmanšaftu a podpoře jeho myšlenek propracoval až k Evropské ceně Karla IV. Cenu na sjezdu obdržel. Mělo by se předpokládat, že český ministr kultury bude pracovat především pro pozdvižení české kultury. Ale jeho úsilí se soustředilo na budování „mostů mezi národy".     

   Upozorňuji touto formou na české diplomatické chyby vršící se za celou poslední dobu. Uvědomuji si i důsledky, které tyto chyby mohou zapříčinit. V tomto příspěvku upozorňuji na dlouhotrvající německou důslednost v zahraniční politice prováděné v kontinuální linii. Zároveň sleduji českou nekoncepčnost v české zahraniční politice, která vede naši zemi až k možné ztrátě suverenity.          

Český filmový průmysl zase vyrobil film na současnou politickou objednávku s názvem KRAJINA VE STÍNU. Jeho náplň přesně zapadá do současných kroků s předěláváním nedávné historie – vlasovci osvobodili Prahu a Koněv je vrah, kterého je nutné polévat červenou barvou. PROBOHA, CO SE TO DĚJE S ČESKOU HISTORIÍ?!

Je to něco málo přes rok, kdy Německé vydavatelství v Praze představilo novou knihu Zwischen Prag und Nicolsburg – česky Mezi Prahou a Mikulovem. V této knize se tvrdí, že Češi jsou česká fašistická banda, která se zásadním způsobem podílela na zakládání židovských ghett, a to dobrovolně a bez příkazů německých okupantů. Tímto způsobem se potřebuje očistit současné Německo, které má velet Nové Evropě, od své nacistické minulosti, a to rozptylováním své viny na všechny strany – a zvláště na tu českou stranu.

Dočetla jsem knihu Jany Bobošíkové: Nebudu mlčet. O televizní krizi, životě, politicích a lidech kolem mne (Praha 2006) a našla v ní zajímavé postřehy a názory, také o KDU-ČSL, landsmanšaftu a Berndtu Posseltovi, který byl jejím kolegou v Evropském parlamentu (2004–2009) a o němž píše při líčení událostí roku 2001: „Jen podotýkám, že Bernd Posselt, šéf tohoto hnutí, není žádná rázovitá figurka, je to člověk, jehož bychom neměli podceňovat. Stačí se podívat na internetové stránky tohoto hnutí a z pohledu na okleštěnou mapu naší republiky běhá mráz po zádech. To není žádný historický odkaz na plány nacistické říše, to je současnost!“ (s. 70)