Platforma Vraťme vážnost ČSBS

Berndtu Posseltovi se zachtělo přímo do Prahy. To už mu nestačilo jen do Brna svolat svůj sjezd landsmanšaftu, Brna, které se na to morálně připravovalo již několik let.

Bývalý ministr kultury Daniel Herman se svými aktivitami vůči landsmanšaftu a podpoře jeho myšlenek propracoval až k Evropské ceně Karla IV. Cenu na sjezdu obdržel. Mělo by se předpokládat, že český ministr kultury bude pracovat především pro pozdvižení české kultury. Ale jeho úsilí se soustředilo na budování „mostů mezi národy".     

   Upozorňuji touto formou na české diplomatické chyby vršící se za celou poslední dobu. Uvědomuji si i důsledky, které tyto chyby mohou zapříčinit. V tomto příspěvku upozorňuji na dlouhotrvající německou důslednost v zahraniční politice prováděné v kontinuální linii. Zároveň sleduji českou nekoncepčnost v české zahraniční politice, která vede naši zemi až k možné ztrátě suverenity.          

Český filmový průmysl zase vyrobil film na současnou politickou objednávku s názvem KRAJINA VE STÍNU. Jeho náplň přesně zapadá do současných kroků s předěláváním nedávné historie – vlasovci osvobodili Prahu a Koněv je vrah, kterého je nutné polévat červenou barvou. PROBOHA, CO SE TO DĚJE S ČESKOU HISTORIÍ?!

Je to něco málo přes rok, kdy Německé vydavatelství v Praze představilo novou knihu Zwischen Prag und Nicolsburg – česky Mezi Prahou a Mikulovem. V této knize se tvrdí, že Češi jsou česká fašistická banda, která se zásadním způsobem podílela na zakládání židovských ghett, a to dobrovolně a bez příkazů německých okupantů. Tímto způsobem se potřebuje očistit současné Německo, které má velet Nové Evropě, od své nacistické minulosti, a to rozptylováním své viny na všechny strany – a zvláště na tu českou stranu.

Dočetla jsem knihu Jany Bobošíkové: Nebudu mlčet. O televizní krizi, životě, politicích a lidech kolem mne (Praha 2006) a našla v ní zajímavé postřehy a názory, také o KDU-ČSL, landsmanšaftu a Berndtu Posseltovi, který byl jejím kolegou v Evropském parlamentu (2004–2009) a o němž píše při líčení událostí roku 2001: „Jen podotýkám, že Bernd Posselt, šéf tohoto hnutí, není žádná rázovitá figurka, je to člověk, jehož bychom neměli podceňovat. Stačí se podívat na internetové stránky tohoto hnutí a z pohledu na okleštěnou mapu naší republiky běhá mráz po zádech. To není žádný historický odkaz na plány nacistické říše, to je současnost!“ (s. 70)

Předák sudetského landsmanšaftu Bernd Posselt opět chladnokrevně udeřil. Zopakoval lži sudeťáků. A čeští politici mlčí. Mlčí i současné vedení Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS).

Z rozsáhlého projevu (na čtyři strany psaného textu) vyplývá, že představitel landsmanšaftu Herr Posselt, dobu, kterou líčí těmi nejdivočivějšími představami, nezažil a že to má jen vyčtené z německých knih a naprosto nepodložené historickými argumenty. Jeho vybájené pseudoargumenty o „zločinech Čechů“ v rámci průběhu a konce 2. světové války jsou v příkrém rozporu s opravdovými skutečnostmi nacistického řádění. Takovéto útoky na bývalou ČSR a nyní na ČR a zejména proti Ed. Benešovi jsou pravidelně časté a nejsou to určitě ty poslední. Nelze je jen přejít, a proto je nenecháme zapadnout.

Na webu Moderní dějiny je bezesporu řada dokumentů a zdrojů pro studium historie, ale bohužel i zde jsem se setkala s nešvarem současné doby – nesprávná metodika historické práce, přebírání textů a pramenů bez uvedení zdroje, a to dokonce u jednoho ze členů redakce Marcela Mahdala, který je na webu takto představen: „Středoškolský učitel dějepisu Jazykového gymnázia Pavla Tigrida v Ostravě-Porubě. Master teacher konzultant Jihokalifornské univerzity Shoah Foundation v Los Angeles (USC SF) spravující Archiv vizuální historie (VHA). Člen rady spolku PANT a člen programové rady Centra PANT. Správce soutěží na portálu.“ 

V souvislosti s organizací FIR nám napsala paní Anna Vranská, manželka bývalého místopředsedy brigádního generála Pavla Vranského, který nás bohužel navždy opustil