Herman a Evropská cena Karla IV.
Ono nejde o ledajaké mosty posilující mezinárodní sousedské vztahy, ale výhradně německého spolku vysídlených bývalých českých Němců (a to především těch, kteří si dobrovolně a z nadšení měnili československé občanství na říšské), o posilování svého vlivu na naši vládu a parlament. Bylo to v době, kdy bývalý český premiér Sobotka si nadmíru pochvaloval ty nejlepší česko-německé vztahy v širokém časovém záběru.
Vezmeme-li to po sobě: Tak německé straně se podařilo do česko-německé deklarace v roce 1997 (bez tlaku na český parlament) vložit záměnu a pojem transfer čili vysídlení/odsun nahradit pojmem vyhnání. Byla to velká mezinárodně politická česká chyba a nedůslednost z naší strany, a od té doby naši politici, kteří podporují tyto česko-německé vztahy, s radostí používají tento výraz – vyhnání, místo původního pojmu odsun. Musíme si uvědomit, že význam těchto dvou pojmů je opravdu značný.
Landsmanšaft dlouhá léta usiloval o majetkové vyrovnání za odsun. Jedná se o majetky národní i soukromé, i když podle pařížské konference ze srpna 1945 na žádné vyrovnání nárok neměli. Na jednom sjezdu si odhlasovali, že se tohoto nároku vzdávají, ale ve skutečnosti platí v jejich programu stále, protože nebyli schopni tuto změnu schválit. Pokud české iniciativy vytáhnou na denní světlo záležitost vyrovnání válečných reparací z německé strany, prohlašuje i naše ministerstvo zahraničí, že je to záležitost časem prošlá. Ale když začne německá strana předkládat požadavky na uhrazení majetků zde zanechaných v rámci odsunu – jak národních, tak soukromých –, tak je to pro nás Čechy aktuální žhavé téma, které časově prošlé není, i když pochází ze zcela stejné doby.
A Herman se hrdě hlásil k této spolupráci s landsmanšaftem už svými návštěvami v roce 2016 a později roku 2019 sudetoněmeckých srazů, a to jako bývalý člen české vlády. To nebyly soukromé návštěvy a jeho „naši milí krajané…“ bylo jednoznačnou výzvou podpory německých snah. Ty nebyly nikdy publikovány, ale souznívají s názory Wenzela Jaksche o Velkém Německu, které by se mělo skládat z obou zemí bývalého poválečně rozděleného Německa na NDR a SRN, dále o opětovné připojení Rakouska a českého pohraničí. A takto jsme již několikrát mohli v tisku nebo na internetu vidět mapky tohoto velkého německého útvaru. K tomu dávno dříve napomohla úmyslná neúčast našeho bývalého ministra zahraničí – Jiřího Dienstbiera staršího na mezinárodním jednání bývalých vítězných mocností ke konci minulého století, kde se definovaly podmínky spojení dvou německých států. My jsme žádné podmínky nepřednesli, my jsme se tohoto jednání nezúčastnili, a tak máme česko-německé hranice značené z německé strany pouze jako hranice zemské a nikoliv jako státní. A je to překvapující, že tato skutečnost našim čelním politikům nikdy nevadila a nevadí…
Vraťme se k vyznamenanému: Hermanův sudeťácký metál, který s velkou slávou převzal, připomíná Čechům totiž protektorátní orlici – nejvyšší vyznamenání pro tehdejší protektorátní kolaboranty. Toto vyznamenaní již dostali i jiní čeští politici, jako je Petr Uhl a i jiní. A není jen toto vyznamenání. Podobné vyznamenání, které je v Čechách i rozšířenější, je Plaketa Wenzela Jaksche, která udělením konkrétní české osobě také předpokládá, že vyznamenaný názorově splývá s budováním mostů – s ideou Velkého Německa. V řeči těsně poválečné – stává se kolaborantem.
A právě tohoto Hermana vyznamenal před několika lety i náš předseda ČSBS za podporu Muzea vojenství v Jaroměři, které přešlo pod křídla ČSBS. Ale s tímto muzeem to byla naše slavná prohra, která ročně značně zatěžuje rozpočet ČSBS, aniž by šlo s tím něco podstatného udělat. Tomu se přece také říká danajský dar.
Herman dostal toto nejvyšší sudeťácké vyznamenání jako člověk, který se zřejmě ztotožnil s myšlenkou Velkého Německa, protože „oni staví mosty přátelství“, které tímto metaforickým způsobem naplňují dávnou německou ideu. Tímto způsobem si naše politiky zavazují k jejich věrné a trvalé spolupráci – k protičeské kolaboraci. A opět česká média pro jistotu skoro mlčí, aniž by uvedla po pravdě, co takové vyznamenání znamená, aniž by se zveřejnilo, z čeho vznikl sudetoněmecký landsmanšaft, z jakých členů se od začátku vzniku skládal. Jaký velký vliv a jeho podporu uplatňoval Franz Josef Strauss – bývalý předseda CSU. O tom a nejen o tom se v českých médiích nedovede psát.
Ing. Jaroslav Bukovský, OO ČSBS Plzeň