Platforma Vraťme vážnost ČSBS

Z policejní věznice, v kterou se v lednu 1940 proměnily Kounicovy studentské koleje v Brně, byl 7. dubna 1945 vypraven transport vězňů do koncentračního tábora Mauthausen, jehož účastníci byli s výjimkou jediného Němce 10. dubna zavražděni.

Patnáctý březen roku 1939 navždy zůstane jedním z nejtragičtějších dnů naší novodobé historie. Bylo o něm napsáno velmi mnoho, a v budoucnu zajisté zůstane vděčným tématem nejen pro české historiky. Tímto dnem byl zřízen „Protektorat Böhmen und Mähren“, v řeči české protektorát Čechy a Morava. Výnos o jeho zřízení byl – ač nikdy o něm nebylo jednáno v zákonodárném sboru, Národním shromáždění – publikován v plném znění, a to na znamení poroby nejdříve v německé řeči a poté v jazyce porobeného národa. Přinášíme odkaz na jeho plné znění. Čtení zajímavé i po 82 letech.

V Norimberku zasedal Mezinárodní vojenský tribunál pro potrestání válečných zločinců od 20. listopadu 1945 do 1. října 1946. Předsedou československé delegace byl generál justiční služby a profesor mezinárodního trestního práva JUDr. Bohuslav Ečer. Jeho drobná knížečka Poučení norimberského soudu pro Slovany byla vydaná roku 1947 v Brně. Stojí za přečtení i zamyšlení. Uvedu z ní několik citátů.

Po vzniku Československé republiky se její němečtí občané těžce smiřovali se ztrátou svého dosavadního privilegovaného postavení vládnoucího národa, a jejich většina s uspokojením přijímala nacistickou propagandu o své nadřazenosti.

Tento název nesou válečné memoáry Jiřího Beneše, synovce prezidenta Edvarda Beneše, které vyšly již půl roku po skončení války a jsou výjimečné svým obsahem a osobou autora, který byl právě pro svůj příbuzenský vztah k prezidentovi v době okupace perzekvován.

V době druhé světové války se českoslovenští Němci ve své drtivé většině dobrovolně a s nadšením zapojili do barbarského systému nacistické říše. Někteří pamětníci vzpomínali, že českoslovenští Němci se vyznačovali větší brutalitou a nenávistí k obyvatelstvu okupovaných zemí než Němci, kteří pocházeli z Říše. (Potvrzovali to také bývalí vězni koncetračních táborů včetně mého tatínka.)

Před 75 lety po letech válečných útrap, barbarství vražd a neslýchané genocidy, kterými měla být podle zvrácených představ nacistů vybudována „Nová Evropa“, stanuli pohlaváři nacistického Německa před soudem národů, aby se zodpovídali z barbarských zločinů v rozměrech v dějinách lidské civilizace dosud nevídaných.

Přes naše území procházely od ledna 1945 pochody smrti válečných zajatců a projížděly vlakové transporty vězňů – shrnuji zde poznatky o těchto událostech z některých obcí dnešního svitavského okresu.

Společnost pro uchování odbojových tradic, z.s. (SOUT) Valašské Meziříčí nám poslala příspěvek, kterým chce připomenout, že jejich úlohou není jen „klást“ věnce, ale také shromažďovat dokumenty.

Jedinému českému státnímu svátku, který je současně i celosvětovým svátkem, daly vzniknout události, které započaly 28. října 1939 a vyvrcholily národní demonstrací v Praze 15. listopadu 1939 u příležitosti pohřbu studenta Jana Opletala.

Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně na zasedání Mezinárodní studentské rady delegáty z 26 zemí.