Platforma Vraťme vážnost ČSBS

Po vzniku Československé republiky se její němečtí občané těžce smiřovali se ztrátou svého dosavadního privilegovaného postavení vládnoucího národa, a jejich většina s uspokojením přijímala nacistickou propagandu o své nadřazenosti.

Tento název nesou válečné memoáry Jiřího Beneše, synovce prezidenta Edvarda Beneše, které vyšly již půl roku po skončení války a jsou výjimečné svým obsahem a osobou autora, který byl právě pro svůj příbuzenský vztah k prezidentovi v době okupace perzekvován.

V době druhé světové války se českoslovenští Němci ve své drtivé většině dobrovolně a s nadšením zapojili do barbarského systému nacistické říše. Někteří pamětníci vzpomínali, že českoslovenští Němci se vyznačovali větší brutalitou a nenávistí k obyvatelstvu okupovaných zemí než Němci, kteří pocházeli z Říše. (Potvrzovali to také bývalí vězni koncetračních táborů včetně mého tatínka.)

Před 75 lety po letech válečných útrap, barbarství vražd a neslýchané genocidy, kterými měla být podle zvrácených představ nacistů vybudována „Nová Evropa“, stanuli pohlaváři nacistického Německa před soudem národů, aby se zodpovídali z barbarských zločinů v rozměrech v dějinách lidské civilizace dosud nevídaných.

Přes naše území procházely od ledna 1945 pochody smrti válečných zajatců a projížděly vlakové transporty vězňů – shrnuji zde poznatky o těchto událostech z některých obcí dnešního svitavského okresu.

Společnost pro uchování odbojových tradic, z.s. (SOUT) Valašské Meziříčí nám poslala příspěvek, kterým chce připomenout, že jejich úlohou není jen „klást“ věnce, ale také shromažďovat dokumenty.

Jedinému českému státnímu svátku, který je současně i celosvětovým svátkem, daly vzniknout události, které započaly 28. října 1939 a vyvrcholily národní demonstrací v Praze 15. listopadu 1939 u příležitosti pohřbu studenta Jana Opletala.

Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně na zasedání Mezinárodní studentské rady delegáty z 26 zemí.

Často jsme svědky toho, že se termín „koncentrační tábor“ ve smyslu užívaném v období druhé světové války používá zcela nesprávně i pro jiná místa shromažďování, věznění a perzekuce příslušníků národů porobených nacistickým Německem (věznice, tábory, ghetta). Co je však neomluvitelné – podobné „pochybení“ obsahují i Stanovy ČSBS (Českého svazu bojovníků za svobodu), tedy spolku, který si jako cíl stanovil mimo jiné pravdivý výklad historie druhé světové války.

Vlčí mák se stal symbolem válečných veteránů už od konce první světové války. Červené květy v té době pokrývaly hroby padlých na západní frontě.

Kat českého národa Heydrich neunikl svému osudu z rukou čs. vojáků, kteří tím naplnili slova přísahy, že vykonají spravedlivou odplatu za krev nejlepších synů a dcer našich národů. Početnou skupinu skutečných a statečných vlastenců, kteří je všemožně podporovali a kteří byli zatčeni v důsledku zrady Karla Čurdy včetně příbuzných, čekal bohužel neodvratný konec, když nastupovali do vlaku, který je měl dovézt do koncentračního tábora Mauthausen, místa, které se mělo stát konečnou stanicí jejich životů.