Platforma Vraťme vážnost ČSBS

Rubrika „Historie“ se vrací k významným historickým událostem z hlediska jejich významu pro současnost i budoucnost. Ale nejen to. Publikujeme v ní i odkazy na dokumenty upozorňující na překrucování dějin. Takovým překrucováním jsou neustálé útoky České televize na Lidice.

Upozorňujeme proto na příspěvek:
Kauza Lidice: Wollner dál lže a uráží, ředitel ČT mlčí, pamětníci odcházejí. Lhostejnost vítězí. - YouTube.

Vysídlení Němců vzniklo pod spontánním tlakem české veřejnosti a jeho organizační nedostatky byly z německé strany záměrně zveličovány a vedly ke zcela zkresleným závěrům, které se i v současnosti výrazně liší od skutečnosti. Vysídlení taktéž vyplynulo z německých postojů hned po osvobození, kdy odmítali nastoupit na povinné práce. Odráží se v něm i chování Němců k Čechům po dobu celé této války i krátce před ní. Následující text vychází z práce – Vojtěch Žampach: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích 1. 6. – 7. 7. 1945. Brno: Šimon Ryšavý, 2014. 110 s.

      Praha byla osvobozena mohutným nástupem Rudé armády ze severozápadu a severu, a vstoupila krátce k půlnoci na 9. května do severovýchodních okrajů Prahy; osvobození celého města bylo dokončeno   dopoledních hodinách 9. 5. 1945. Při osvobozování padly desítky rudoarmějců, byla poškozena řada tanků. Účast vlasovců byla nevýrazná a jejich divize postoupila jen na část Smíchova bez výrazné vojenské účasti a s odmítnutím Českou národní radou (ČNR), která řídila Pražské povstání.        

Samotný název budil i u nevinných lidí nejdříve v Německu, poté i ve všech okupovaných zemích, které byly po obsazení podrobeny bezuzdnému nacistickému teroru neštítícího se nepředstavitelného vraždění a při výsleších mučení, při kterém bledla závistí i svatá inkvizice, nepředstavitelnou hrůzu. Přesto začátky jeho činnosti byly po převzetí moci nacisty upozaděny divokým pouličním terorem jejich souputníků z řad tzv. pomocné policie tvořené pouličními rváči z řad SA. V protikladu živelnosti gestapo postupovalo systematicky a organizovaně, vedeno aspoň zpočátku zkušenými specialisty velmi často s právnickým vzděláním. Původně vzniklo na popud druhého nejmocnějšího muže po Hitlerovi Hermanna Göringa, jenž dne 26. dubna 1933 podepsal první zákon o gestapu, který obsahoval pouhé čtyři paragrafy.

Květnové dny jsou každoročně okamžikem vzpomínek na konec nejstrašnější války, které byly dějiny lidstva dosud svědky. Od podobných katastrof v historii se lišila nejen počtem obětí a výší materiálních škod, ale i kvalitativně novým rysem. Poprvé bylo jejím cílem nejen ovládnutí území protivníka a porobení obyvatelstva, ale i etnická čistka spojená s genocidou prostřednictvím masového vraždění celých etnik a národů. Tato doktrína, která vznikla v nacistickém Německu, byla nejprve jedním ze základních pilířů nacistické doktríny, které, dokud nebyla realizována v plném rozsahu v podobě barbarství, nikdo nechtěl věřit. Realizací byl pověřen Hitlerův „černý řád“ – organizace SS a její četné složky, která vstoupila do dějin řekou plnou prolité nevinné lidské krve doslova apokalyptických rozměrů. Rudolf Höss, SS- obersturmbannführer, velitel komplexu osvětimských koncentračních táborů, pozemským zhmotněním pekla, byl v místě hromadných vražd, tam, kde stávalo jedno z krematorií, právě před 74 lety dne 16. dubna 1947 popraven.

Vedoucí služebny gestapa v Pardubicích kriminální komisař, SS-hauptsturmführer Gerhard Clages (narozen 26. června 1902) patří mezi zločince, kteří se dopustili nejtěžších provinění proti českému národu.

Z policejní věznice, v kterou se v lednu 1940 proměnily Kounicovy studentské koleje v Brně, byl 7. dubna 1945 vypraven transport vězňů do koncentračního tábora Mauthausen, jehož účastníci byli s výjimkou jediného Němce 10. dubna zavražděni.

Patnáctý březen roku 1939 navždy zůstane jedním z nejtragičtějších dnů naší novodobé historie. Bylo o něm napsáno velmi mnoho, a v budoucnu zajisté zůstane vděčným tématem nejen pro české historiky. Tímto dnem byl zřízen „Protektorat Böhmen und Mähren“, v řeči české protektorát Čechy a Morava. Výnos o jeho zřízení byl – ač nikdy o něm nebylo jednáno v zákonodárném sboru, Národním shromáždění – publikován v plném znění, a to na znamení poroby nejdříve v německé řeči a poté v jazyce porobeného národa. Přinášíme odkaz na jeho plné znění. Čtení zajímavé i po 82 letech.

Po vzniku Československé republiky se její němečtí občané těžce smiřovali se ztrátou svého dosavadního privilegovaného postavení vládnoucího národa, a jejich většina s uspokojením přijímala nacistickou propagandu o své nadřazenosti.

V době druhé světové války se českoslovenští Němci ve své drtivé většině dobrovolně a s nadšením zapojili do barbarského systému nacistické říše. Někteří pamětníci vzpomínali, že českoslovenští Němci se vyznačovali větší brutalitou a nenávistí k obyvatelstvu okupovaných zemí než Němci, kteří pocházeli z Říše. (Potvrzovali to také bývalí vězni koncetračních táborů včetně mého tatínka.)