Platforma Vraťme vážnost ČSBS

Kalendář ukazoval druhého října 1941. Před šesti dny přijel s velkou pompou do Prahy muž, který po té, co usedl za psací stůl ve své pracovně na hradě českých králů, jenž se klenul nad Prahou, městem, které považoval za klenot mezi německými městy, se stal „zastupujícím“ říšským protektorem. Přivezl s sebou kromě početného zástupu podřízených i jasnou vizi o další budoucnosti česko-moravského prostoru. Onen den s ním ve svém přísně tajném projevu proneseném před předními nacistickými funkcionáři, důstojníky wehrmachtu, Waffen SS, příslušníky SD a Sipo je ve vší vážnosti seznámil. Při vyslovení jeho jména se chvěli i mnozí jeho soukmenovci. Jmenoval se Reinhard Heydrich a byl čerstvě povýšený do hodnosti obergruppenführera SS a jmenován generálem policie.

Město Tišnov umístilo k názvům ulic po místních politických vězních, kteří za naši svobodu položili svoje životy, další informace. 

Vracím se k výročí okupace Čech a Moravy nacistickým Německem (15. 3. 1939). Ve veřejném informačním prostoru o tomto výročí nebyla, s výjimkami nezávislých webů, téměř ani zmínka. Politici se také vesměs veřejných vystoupení zdrželi. Je to tím, že současný politický establishment, masové sdělovací prostředky, politici chtějí, aby se na tuto okupaci zapomnělo. Vždyť co není v paměti, neexistuje. Co není v historické paměti, to se nestalo. Co se nestalo, za to nikdo nenese vinu. Zapomnění má být vyviněním se okupantů a jejich ideových následovníků.

 Od prosince 1944 seděl Soběslav (doma se mu říkalo Slávo) v cele č. 5 v Drážďanech „v cele smrti“ ještě se dvěma spoluvězni – s Jaroslavem Hrabákem, původně autoelektrikář, a se svobodným mlynářem ze Zbiroha Arnoštem Šmídem.

Zrada příslušníka desantu Out Distance Karla Čurdy, krycí jméno Karel Vrbas, jenž se na základě dobrovolné krátkodobé amnestie, která měla ochránit nejen jeho, ale i rodinné příslušníky, dobrovolně přihlásil na řídící úřadovně nacistické tajné státní policie v Praze, přinesla nad ránem 18. 6. 1942 své ovoce a znamenala definitivní konec sedmi statečných parašutistů, mezi nimiž byli i útočníci na Heydricha – členové skupiny Anthropoid rotmistři Jozef Gabčík a Jan Kubiš.

Letní vzduch je prosycen krví a strachem. Před pár dny se odebral do pekel netvor, jemuž osud přisoudil roli vraha nejen českého národa, strůjce a vykonavatele genocidy evropských židů a později slovanských národů, které s pověstnou přesností a cynickou důkladností technokrata připravoval a hodlal v budoucnu realizovat. Nedošlo sice k tomu, ale byla za to zaplacena doslova krvavá cena. V hrůzném soukolí se toho léta ocitli i obyvatelé dosud neznámé vesnice skryté v samém srdci středních Čech, vesnice, kterou od těch dní zná celý svět a která se jmenuje Lidice.
 

Před 78 lety se naplnily osudy obyvatel malé osady Ležáky na Pardubicku, jejíž obyvatelé podporovali parašutisty skupiny Silver A v jejich boji za svobodu milované vlasti. Vstoupili na tuto cestu s plnou odpovědností případné ztráty života.

Plány na 27. května 1942 měl všemocný šéf RSHA a zastupující říšský protektor zcela jiné. Přesvědčen o své pověsti a obavách z moci a schopnosti bez zábran zasáhnout bez jakéhokoli soucitu nasedal do přepychové limuzíny Mercedes Benz zcela bez obav. Vůbec v ten okamžik poté, kdy se polibkem rozloučil se svou milovanou Linou von Osten a dětmi, netušil, že nejen neodletí do Francie, ale dokonce nedorazí ani na Pražský hrad. V jedné libeňské zatáčce na něj totiž čekali mstitelé.

Mezinárodní federace odporu – Sdružení antifašistů – Fédération internationale des résistants (FIR) byla založena nedlouho po skončení 2. světové války a sdružuje na mezinárodní úrovni všechny organizace bojující proti obnovení fašismu a nacismu. U nás v ČR jsou to Federace českých antifašistů a Český svaz bojovníků za svobodu. V době téměř pokoutného odstranění sochy Koněva v Praze 6 (provedeno v noci a v době zavedené přísné karantény) FIR energicky protestovala a nazvala tento čin přímo Pražskou tragédií.

Občas se stává, že na OV ČSBS se k nám zastaví nějaký občan a převypráví svůj zážitek z války, anebo jej přímo přinese napsaný. V tomto případě to panu Karlovi Š. trvalo dva roky, než se odhodlal přinést příspěvek hotový.