Poslední boj sedmi statečných
Zběsilý a krvavý teror v kulisách rodícího se léta v červnu 1942 prožívali členové Anthropoidu ve značně skleslé náladě v katakombách pravoslavného chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, poblíž Karlova náměstí. I přes tlusté stěny a příšeří za zády s výklenky pro rakve k nim pronikaly strašné zvěsti o denních popravách a dosud neslýchanému barbarství, jež bylo nacisty spácháno na nevinných obyvatelích středočeské obce Lidice u Kladna. Nebyli ovšem všichni, kteří se uchýlili díky pomoci obětavých českých vlastenců a podporovatelů do krypty zmíněného kostela. Jeden z nich se schovával na půdě svého rodného domku v Nové Hlíně u Třeboně. Historie ho bude už navždy znát pod jménem Karel Čurda. Po dlouhém duševním přemáhání a boji s vlastním strachem se jednoho rána, konkrétně 16. června, odebral na nádraží, aby jel do Prahy dát se k dispozici gestapu a oznámit vše, co ví útočnících na Heydricha. V těchto chvílích natolik vzdálených od dramatických okamžiků, starých bezmála osm desetiletí, už nikdo neobjeví, jak mohl znát jména svých druhů, kteří provedli onen statečný akt odplaty, nicméně někde vznikla chyba a on ta jména znal. K údivu kriminálního komisaře Pannwitze a kriminálního rady Schultzeho znal spoustu skutečností, které všemocný a početný aparát bezpečnostní policie – kriminální a tajné státní (gestapa) – nedokázal přes všechny použité prostředky a postupy, zahrnující nejen brutální výslechy, nasazení informátorů a aplikace nejmodernějších kriminalisticko-technických metod, zjistit. Okolnost zajisté nesloužící gestapu, jež si zakládalo na efektivitě, vůbec ke cti. Další bleskové šetření vedlo k zatčení části rodiny Moravcových na Žižkově, a poté přiznání Vlastimila Moravce, kterého zlomilo nelidské násilí a prozradil úkryt parašutistů v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Akce Kostel, jak ji sami gestapáci nazvali, započala v noci ze 17. na 18. června roku 1942 nejprve obklíčením vnějším i vnitřním okolních domů a jejich neprodyšným uzavřením jednotkami strážního praporu Prag Waffenn SS a strážního praporu Waffen SS Deutschland v síle 700 mužů. Měli zajišťovat příslušníky oddílu gestapa, kteří v ranním šeru pronikli do chrámových prostor. Obránci na kůru je přivítali střelbou z pistolí a ručními granáty. Několikahodinový boj, v němž šlo o každý metr, poté co se tři stateční parašutisté Opálka, Kubiš a Bublík bili do poslední kapky krve, skončil jejich smrtí. Průzkum chrámové lodi ovšem přivedl gestapáky ke zjištění, že parašutistů bude víc a že se ukrývají v kryptě. Snažili se je všemi možnými způsoby odtud dostat. Stříleli do okénka kulomety, vpouštěli slzotvorný plyn a nutili Čurdu vyzývat je, aby se vzdali. Dostalo se jim odpovědi: „My jsme Češi, my se nevzdáváme.“ Poté, co se Němci snažili kryptu vyplavit, skončili svůj život kulkou, kterou měli pro tento účel schovanou. Zprávu, kterou vypracoval brigadefuehrer SS a generálmajor Waffen SS Carl von Treunfeld, lze s jistotou považovat za důkaz totálního fiaska a ostudy elitních nacistických formací, k nimž Waffen SS beze sporu náležela. Parašutisté i přes porážku a sebevraždu byli faktickými vítězi svého posledního boje s mnohonásobnou přesilou. Přes rozporuplnost útoku na Heydricha, o níž jsem již psal, zůstává oněch sedm statečných – Jan Kubiš, Jozef Gabčík, Adolf Opálka, Josef Bublík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Valčík – zapsáno v seznamu statečných hrdinů, kteří položili svoje životy za svobodu své a naší milované vlasti, nikdy na ně nezapomeneme a jejich památku uchováme jako odkaz příštím generacím.
Milan Vichta, předseda HDK ÚV ČSBS