Okupované pohraničí a volby 4. 12. 1938
Ukázalo se to roku 1938 v červnových obecních volbách – Sudetoněmecká strana (SdP) získala v pohraničí 90 % všech hlasů. Českoslovenští Němci působili jako pátá kolona nacistického Německa při jeho snaze o odtržení československého pohraničí a jeho připojení k Německé říši. Naplněním jejich cílů se stala mnichovská dohoda a okupaci pohraničí Čech a Moravy slavili zde žijící Němci jako svoje „osvobození“.
Svitavy 1. 10. 1938 – místní Němci s nadšením vítají své „osvoboditele“ (archiv autorky)
Svoji vděčnost Hitlerovi a nacismu prokázali někdejší českoslovenští Němci v doplňovacích volbách do říšského sněmu 4. prosince 1938, které měly především dokázat souhlas zdejšího obyvatelstva s připojením k Říši. Voliči měli jedinou možnost – zaškrtnout na jednotné kandidátce se jmény Adolf Hitler, Konrad Henlein a Karl Hermann Frank souhlas nebo nesouhlas („Ja“ nebo „Nein“). K volbám byli připuštěni vedle Němců i Češi, pokud ovšem byli říšskými státními příslušníky (volit nesměli optanti pro ČSR), a to od věku 20 let. Češi měli dostat zelené a Němci bílé volební lístky, někde nebyla tato směrnice dodržena a hlasovalo se jen bílými lístky (např. na Zábřežsku – v Bludově to bylo 190 Čechů). (Josef BARTOŠ, Odboj proti nacistickým okupantům na severozápadní Moravě. Šumperk 1986, s. 24.)
Hlasovací lístek pro doplňovací volby do říšského sněmu 4. 12. 1938 (archiv autorky)
Zelený volební lístek pro Čechy měl následující znění:
Doplňovací volba do říšského sněmu
Chceš být také Ty loajálním státním občanem nového státu a Tvé povinnosti svědomitě splnit a dáváš proto Tvůj hlas volebnímu návrhu vůdce a říšského kancléře?
Volební návrh má následující jména:
1. Adolf Hitler
2. Konrad Henlein
3. Karl Hermann Frank
Ano Ne
(Třeština. Volby do říšského sněmu 1938 autor JUDr. Miloš Frebort [online] © 21. 4. 2008
[cit. 11. 1. 2021]. Dostupné z: https://www.mesta.obce.cz/trestina/vismo/dokumenty2.asp?id_org=17079&id=1044&p1=53.)
Nacisté neměli pochyb o výsledku voleb mezi Němci, proto se před volbami zaměřili hlavně na Čechy. Používali přitom na jedné straně metody zastrašování a teroru, na straně druhé demagogii a sliby. Především se snažili vyvolat dojem, že zavedou nový pořádek i v sociální oblasti, zvláště péči o nechudší vrstvy obyvatelstva – sloužily k tomu různé propagační akce s rozdáváním jídla, potravin i šatstva hned po obsazení. Neváhali dokonce tvrdit, že Češi mohou i nadále zůstat věrni svému národnímu přesvědčení. (Josef BARTOŠ, c. d., s. 24.)
V českých obcích agitaci prováděla auta s rozhlasovým zařízením a česky psanými letáky. Jeden z nich je uložen ve Vojenském historickém ústavu v Praze.
Vojenský historický ústav Praha. Agitační leták k účasti na doplňovacích volbách do říšského sněmu, 1938 [online][cit. 11. 1. 2021]. Dostupné z: <http://www.vhu.cz/exhibit/agitacni-letak-k-ucasti-na-doplnovacich-volbach-do-risskeho-snemu-1938/>
V jiném se psalo: „Buďme rozumní. Hlasujme ano, znamená to osvobození od vojenské povinnosti, chleba a zajištěnou dovolenou, práci, zvýšení platů a hospodářský blahobyt, zajištění usedlosti a domova, pořádek a mír!“ Avšak zároveň varování: „Budete-li volit ne, nebo vůbec nevolit, znamená to vypověděti boj státu, jehož jsme občany. Tento boj je bezvýsledný!“ (Josef BARTOŠ, c. d., s. 24.) V některých místech (např. v Zábřehu) byly také svolány schůze českých občanů a na severní Moravu přijeli i nejvýznamnější představitelé nacismu – do Šumperka Heinrich Himmler a Konrad Henlein, do Zábřeha Arthur Seyss-Inquart a ing. Rudolf Jung, do Svitav dr. Hugo Jury. Současně nacisté vyvíjeli silný nátlak a vyhrožovali, že v případě neúspěchu voleb zakročí nejdrastičtějším způsobem. (Josef BARTOŠ, c. d., s. 24.)
V českých obcích i přes výhrůžky volby nedopadly tak jednoznačně – např. v obci Šubířov (okres Prostějov) se 98 % voličů vyslovilo „NE” a 2 % hlasů byla neplatných, hned 5. prosince 1938 zde bylo zatčeno šest občanů a odvezeno do vězení v Šumperku. Legionář Strnad byl před očima svých dětí a manželky téměř ubit. (Dušan TOMÁŠEK, Deník druhé republiky, Praha 1988.) V malé vesnici Veleboří, i při asistenci nacistických ordnerů, dopadly volby tak, že zde bylo 113 hlasů proti a jen 48 hlasů pro Hitlera (dva lístky byly prázdné a 35 voličů vůbec nehlasovalo); odpoledne do vesnice přijeli nacisté znovu, šikanovali členy volební komise a jednoho občana zatkli. Za dva dny potom obklíčilo vesnici vojsko, sehnali všechny lidi do hostince a dvanáct z nich pak zatkli a věznili tři týdny v Šumperku. Jako záminka pro tento zákrok sloužilo sice rozbití návěsní tabule s německým názvem obce, avšak pravá příčina byla zřejmá. (Josef BARTOŠ, c. d., s. 24– 25.)
Přes 50 % voličů se vyslovilo proti Hitlerovi v Hrabenově na Šumpersku (zde se před volbami objevily na plotech nápisy „Volte Nein“ a „Pravda zvítězí“) v Písařově na Šilpersku-Štítecku a v Troubelicích i v Lipnici na Uničovsku. Přes 25 % hlasů s „Ne“ bylo v Brníčku, Jakubovicích, Hartíkově, Strpšíně, Stavenici, Zborově a Radomilově. Podle obecních kronik (na rozíl od úředního výkazu) hlasovala více jak polovina Čechů proti Hitlerovi v Horních Studénkách a víc jak čtvrtina v Lesnici, Janoslavicích a Klopině. O tom, že nacisté s hlasy různě manipulovali, svědčí příklad Cotkytle: Zde bylo 19 % nerozhodných či neplatných hlasů (70 hlasů) přidáno k lístkům „Ano“. (Josef BARTOŠ, c. d., s. 25.) Vůbec je třeba říci, že ne náhodou většina neplatných hlasů byla právě v českých obcích. Přestože se relativně nejvíce hlasů „Ne“ vyskytlo v českých vesnicích a mezi českým obyvatelstvem, přece jen v důsledku celkových podmínek odevzdala i většina Čechů ve volbách hlas s „Ano“. V okresech Zábřeh, Šumperk a Šternberk hlasovalo celkem 121 748 voličů (z toho 25 900 Čechů), proti se vyslovilo včetně 885 neplatných hlasů 5114 voličů (tj. 4,2 %), z toho 4951 Čechů (tj. 19,1 %). (Josef BARTOŠ, c. d., s. 25.)
Na výsledky voleb působila vedle nacistické demagogie a zastrašování bezpochyby také všestranná, z celého období okupace snad největší deprese, kterou české obyvatelstvo právě v této době prožívalo, a nevidělo žádnou naději, že by se poměry v dohledné době změnily k lepšímu. Z výsledků voleb však v žádném případě nelze vyvodit, že české obyvatelstvo na severní Moravě s okupací souhlasilo; svůj negativní postoj dokázalo činy v celém dalším období. (Josef BARTOŠ, c. d., s. 25.)
Zcela odlišná byla situace v německých oblastech okupovaného pohraničí. Stačí uvést za příklad město Svitavy, kde hlasovalo pro Hitlera celkem 99,78 % voličů, takže bylo vykázáno jen sedm hlasů záporných a devět neplatných. (Josef BARTOŠ, c. d., s. 25.) V okrese Svitavy se účastnilo voleb 32 313 voličů (z 32 455 – k volbám nešlo 142 voličů), z nichž své hlasy pro „ANO” jich odevzdalo 99,85 %, pro „NE” se vyslovilo pouze 17 voličů a neplatných hlasů bylo 31. (Zwittauer Nachrichten ze 7. prosince 1938.) V okrese Moravská Třebová hlasovalo „ANO” 55 205 voličů, „NE“ 552 voličů (z toho 531 Čech) a 125 hlasů bylo neplatných. (Zwittauer Nachrichen z 10. 12. 1938.) Pro Hitlera zde byla rozhodující většina obyvatel (v celém okupovaném pohraničí to bylo podle oficiálních bezpochyby zkreslených výkazů 98,9 %) a někdejší českoslovenští Němci ve své víře vytrvali až do hořkého konce.
Jitka Gruntová