Nový spolek v Plzni
Vzhledem k tomu, že sjezd ČSBS v červenci 2021 potvrdil předchozí stav na ÚV ČSBS svazu, a to se bohužel s ohledem na vývoj situace dalo předpokládat, tak jsme s ohledem na nespokojenost řady našich členů připravovali založení nezávislé a paralelní organizace k OO ČSBS Plzeň, a to Svaz protifašistických bojovníků Plzeňsko. Je registrován v oddílu L, vložce číslo 9908, identifikační číslo 11684399. V současnosti nabíráme desítky členů. Tento spolek byl registrován u Krajského soudu v Plzni 7. srpna 2021. Tento svaz (SPBP) bude důsledně dbát na zachování nezkreslované historie vzniku, průběhu a konce druhé světové války, českého odboje a bude obhajovat vytvořené poválečné uspořádání Evropy.
Ke konkrétní spolupráci OO ČSBS Plzeň a SPB Plzeňsko bylo vydáno Společné prohlášení, které je přílohou tohoto oznámení.
Za OO ČSBS Plzeň a za SPB Plzeňsko: Ing. Jaroslav Bukovský – tajemník OO ČSBS Plzeň
SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ OO ČSBS Plzeň a SPB Plzeňsko o vzájemné spolupráci a podpoře
Naprosto nedemokratické jednání
Jedná se o údobí minimálně posledních několika let, kdy jsme společně stále více kritizovali vedení ÚV ČSBS ve snaze dosáhnout zlepšení. V každé ZO se našlo vždy několik jednotlivců, kteří jednoznačně vyslovovali nespokojenost s vedením svazu. Ani příprava a průběh sjezdu žádnou nápravu nepředvedl a bylo prakticky zvoleno nové vedení ve starém obsazení. Byl to jednoznačný důkaz manipulace a nedemokratického jednání vedení ÚV v čele s předsedou ÚV a členy předsednictva. Tato volba proběhla účelově a nedemokraticky stejně, jako celá příprava sjezdu: Celkem je registrováno 72 oblastních organizací. Řada z nich jsou tzv. spící oblasti. Na sjezd bylo pozváno pouze 55 delegátů z nějakých čtyřiceti organizací – a to proto, že další návrhy na delegáty došly „opožděně.“ Ty přišly po 18. 3. 2021 – mezním stanoveném termínu. Tyto pozdější návrhy již nebyly zaregistrovány. Ke zpoždění ze strany těchto nežádoucích organizací došlo v době tvrdých karanténních opatření, kdy nebylo možné se sejít na volební konferenci. Ta třetina organizací semknutých kolem předsedy své volební konference stihly ještě na koncem roku 2020 (to bylo takto potichu mezi nimi domluveno) a ti pak mohli na sjezd s plným volebním právem. Ti ostatní mohli na sjezdu pouze přihlížet bez možnosti účasti ve volbách. Toto byl krok, který výrazně rozdělil svaz: na pro původní vedení a ty, kteří předpokládali změnu k lepšímu. Navíc, s ohledem na karanténu, byl termín sjezdu prodloužen o 20 dnů, ale termín pro přijetí návrhů na delegáty účelově pouze o několik dnů. Takže předsedu zvolilo pouze 30 delegátů ze 49, kterým bylo dáno právo volit. Podle stanov má mít na sjezdu právo mít svého zástupce každá oblast a také každá oblast má mít zastoupení v plénu ÚV. Toto v současnosti již neplatí. Jinými slovy volila nové předsednictvo pouze třetina oblastí – ta, která byla provodičkovská. Proto bylo zvoleno výše popsanými manipulacemi i staronové vedení. A pro řadu členů je tento postup sehraným divadlem – to nebyl plnohodnotný sjezd, jako bývaly sjezdy dříve. Těch podobných jednání s porušením principů demokracie bylo více.
Již v předchozí době se staré vedení chovalo „velmi slušně“ a nedovolilo si protestovat proti žádné změně v tom „novém“ pohledu na historické události: Koněva odstranil Kolář – bez protestu ČSBS, a „Prahu osvobodili vlasovci“, také bez námitek ČSBS. To všechno proto, že vedení ÚV mělo strach, že by nedostalo státní dotaci na své výplaty, kterými vyčerpají značnou část státní dotace na celý rok. Oni nebojují za uchování nezkreslované pravdy o vzniku, průběhu a konce druhé světové války – oni bojují jen za své peníze.
Důvody, které vedly ke vzniku dvou paralelních organizací
Vodička po svém nastoupení do funkce předsedy v r. 2012 postupně „utlumil“ spolupráci s mezinárodní společností antifašistů FIR. Ta se k odstranění Koněva ostře ohradila a stačilo se jen připojit ÚV ČSBS k tomuto prohlášení. Nestalo se tak. Dále – z podnětu vlasteneckých organizací se vytvořilo Vlastenecké fórum (VF) a to dopomohlo k první volbě prezidenta Zemana a díky činnosti tohoto VF byl Zeman zvolen. Zeman tehdy prohlásil, že si podpory váží a že bude VF považovat za svůj poradní sbor ve věcích vlasteneckých – národních zájmů. Bohužel. Protože něco předseda podepsal a nečetl a nechtěl zřejmě podepsat, vyřadil z této činnosti autory = Tuleškova a Rejfa (České národní listy) a následně utlumil činnost VF. Z podnětu současného tajemníka OO Plzeň začalo VF znovu pracovat, již v omezené sestavě a stejně dlouho nevydrželo. Opět nic.
Z těchto důvodů odešlo z naší oblasti víc než 15 členů, kteří svoji nespokojenost vyjadřovali způsobem ukončení svého členství. Dokud jsme měli správcem Kračmára, tak on vykopal někde na internetu, že z dotace se hradily výplaty skoro v objemu 4 milionů, a to z těch 6,3 milionu pro celý zbývající svaz na celý rok – proto pro oblasti již nezbývaly skoro žádné fin. prostředky... My jsme samostatní, ale jednotlivé oblasti musely rušit pronájem kanceláří právě proto, že „zaměstnanci“ kanceláře finance spotřebovali na své platy, a to k jejich důchodům, které u vysokých důstojníků nemohly být nikterak nízké. Na tento nesmyslný způsob hospodaření, a hlavně na pasivitu ÚV k událostem přetvářejícím skutečnosti se zcela negativně stavěla řada členů, kteří z těchto důvodů opouštěli postupně naše řady. Ti v současnosti mají nyní možnost se opět připojit v plném rozsahu, anebo se stát alternativně pouze členy Svazu protifašistických bojovníků – jako paralelní organizace
Na jaře 2021 se prodalo další podlaží, a to s velkým spěchem a pochybným systémem per rollam, a ještě k tomu s nedoloženým nějakým dokladem o výsledku hlasování per rollam, protože nebylo na nějaké přehledné listině uvedeno, kdo byl pro prodej majetku a kdo proti.
Po prostudování stanov ÚV a stanov pobočného spolku OO ČSBS Plzeň naším advokátem P. Bílým bylo nám doporučeno vytvořit novou paralelní organizaci, která bude nezávislá na současném pražském ÚV ČSBS. Připravili jsme společně stanovy SPB Plzeňsko, byly upraveny advokátem a v polovině července 2021 jsme podávali žádost o registraci. Zaregistrováni jsme byli zač. srpna t. r.
Vrátíme se k vývoji situace: Krátce před konáním sjezdu se objednal tajemník oblasti Plzeň u předsedy a přicházel s důležitým podnětem – a to prodat dvě zbývající podlaží a z těchto peněz koupit nějaké podlaží, nebo jen kanceláře, aby ČSBS – ÚV mělo ve svém vlastnictví nové sídlo. A s požadavkem, aby tento cíl byl důležitým úkolem vyplývajícím ze sjezdu Odměnou za tuto iniciativu bylo nepřímé osočení iniciátora (výše uvedeného) – že „kdekdo“ si může vymyslet nějaký úkol, ale že takový úkol musí také umět splnit. (Původně, když se již dříve mluvilo o hledání vhodného objektu, tak se měla utvořit Komise pro nové sídlo ÚV složená především z členů jednotlivých OO nacházejících se v Praze, kde by každý hledal vhodný objekt ve své oblasti.) Takže: člen z Plzně bude shánět v Praze nejvhodnější objekt a ostatní to budou pouze sledovat? To je výrazná nekoncepčnost jednání na té nejvyšší úrovni. Je vidět, že současnému vedení šlo pouze o zvolení do funkcí a nešlo vůbec o budoucnost svazu. Takto neperspektivní postoj se dá klidně očekávat od tohoto současného vedení ČSBS. Podle stanov má svaz usilovat o nezkreslenou pravdu o druhé světové válce, obhajovat zájmy státu a národa a obhajovat roli Dr. Ed. Beneše a prezidentských dekretů. Toto se neděje a nedá se předpokládat, že by v budoucnu nastala snaha obhajoby. Tím se vytvořil značný rozdíl mezi oblastmi provodičkovskými a těmi ostatními – (působí to jako – „ať se nám do toho nepletou“). Toto definitivně rozdělilo svaz a dnes ti, kteří stáli v opozici, jsou považováni za odpadlíky a jim se dává za vinu, že s Platformou – konstruktivní opozicí – rozbili jednotu. Opak je pravdou – staronové vedení spolupracuje teď jen se svými přívrženci a s ostatními oblastmi již zřejmě nepočítá. Prostě, jako bychom už ani nebyli.
Budoucí předpokládaný vývoj
Je docela možné, že budoucí vláda svazu žádné peníze ze státní dotace neposkytne. Je otázkou, zda ti všichni, co brali platy – budou pracovat zdarma? A jak to dopadne se sídlem svazu? Opat, převažující majitel domu se sídlem ÚV – Legerova 22 – může svaz zde ponechat z dobré vůle, ale obě patra se postupně stejně prodají a ČSBS majetkově nebude už mít vůbec nic a s největší pravděpodobností se příštího sjezdu již nedočká a zanikne.
My při případném rozpadu svazu se včas osamostatníme: Nebudeme měnit svůj název a spolu s původním IČO budeme dále působit v našem domě a širokém okolí a prostřednictvím SPBP budeme hájit pravdivý výklad nedávné historie a přebírat tak funkci dříve celostátního ČSBS. Zároveň budeme úzce spolupracovat – jako přidružený spolek s tvořícím se celostátním Českým svazem protifašistických bojovníků, který má v současnosti sídlo v Jihlavě.
Z pohledu činnosti obou paralelních organizací
Samostatná OO ČSBS Plzeň (v budoucnosti již ne jako pobočný, ale samostatný spolek) bude zajišťovat materiální základnu pro působení v naší oblasti, podle potřeby podporovat základní organizace, konat naše pietní vzpomínkové akce apod. Pro vznikající nový svaz ČSPB budeme přidruženým spolkem a budeme společně postupovat nezávisle na ČSBS.
V oblasti ideologické bude působit Svaz protifašistických bojovníků Plzeňsko a nenásilným a nikoliv tvrdým přístupem budeme obhajovat skutečné pravdy předkládáním faktů, které zapadají do historického kontextu našeho národa a naší země. Každé úmyslné zkreslení bude shromážděnými argumenty vyvracet tu příslušnou zaranžovanou změnu oproti skutečným a pravdivým událostem. Nebude to zrovna jednoduchá cesta, ale my jsme na rozdíl od Prahy skutečnými bojovníky za uchování pravdy.
Konkrétní a nevyvratitelná obhajoba skutečného osvobození Prahy
Praha povstala 5. května a byla vytvořena Česká národní rada, která korigovala budování obranné formy města, a především ochranu pražského rozhlasu. Stavěly se barikády, a to všichni víme jako nepopiratelnou skutečnost. Podnět k přeskupení tankových útvarů na východní frontě po dobytí Berlína, a to na základě volání Prahy o pomoc, vydal maršál Koněv, vrchní velitel 1. ukrajinského frontu v jihovýchodním prostoru od Berlína, a to již dne 5. května, v den, kdy propuklo Pražské povstání. Přeskupení voj. sborů k budoucímu osvobození Prahy a vyčistění českého území bylo tím skutečně a výrazně urychleno a tanky se daly do pohybu. A tak 8. května od Drážďan ze severozápadu na pomoc Praze postupovala 63. tanková brigáda následovaná celým 10. gardovým tankovým sborem a dosáhla severozápadního okraje Prahy již ve dvě hodiny ráno dne 9. května, a to v Dolní Liboci. Následně od Slaného postupovala 62. gardová tanková brigáda. Tyto jednotky následně postupovaly až ke středu města a postupně likvidovaly zbývající odpor německých jednotek a SS oddílů. V Dejvicích bylo zlikvidováno sídlo německého velitelství obrany Prahy při menších ztrátách vlastních mužů. 69. mechanizovaná brigáda dosáhla okrajů Prahy kolem 3. hodiny ranní a její 53. tankový pluk byl doplněn výsadkem samopalníků. Spojení s Českou národní radou se podařilo navázat již okolo 6. hodiny ranní a střed města byl osvobozen mezi 5. a 6. hodinou. Úplné osvobození a hlavně vyčistění celé Prahy od nacistických záškodníků trvalo po celý zbývající den. Ukončení bojů probíhajících i po bezpodmínečné kapitulaci nacistických vojenských sil i v širším okolí Prahy se protáhlo až do 12. května. Od Brna a Jihlavy postupoval 2. ukrajinský front a k vyčistění celého českého jihovýchodního prostoru byl použit i 4. ukrajinský front.
Vlasovci – jejich jedna divize nacházející se v blízkosti Berouna na výzvu Prahy o pomoc postupovala od 7. května menším tempem směrem k Praze proto, že měli málo motorizovaných vozidel a spíše pouze koňská spřežení i k lafetovým kanonům a dalším vozům. K hranicím Prahy se vlasovci dostali navečer 7. května, a to ani dost přesně nevěděli o současném rychlém postupu Rudé armády směrem na Prahu. Česká národní rada pomoc vlasovců jako oddílů kolaborujících s nacistickým Německem jednoznačně odmítla, a tak na kraji Smíchova svůj postup vlasovci zastavili a ráno 8. května se obrátili a snažili se urychleně dosáhnout demarkační čáru a směr na západ. Ale ta byla americkou armádou v úseku Březnice–Příbram uzavřena 7. května v ranních hodinách. Takže divize vlasovců nakonec skončila u Březnice před demarkační čárou. Tam je také jako zrádce Sovětského svazu dostihly jednotky Rudé armády. Závěrem: Vlasovci na osvobození Prahy neměli dostatečnou vojenskou sílu, a hlavně neměli ani dostatek času, protože se od 8. května na Prahu valily tanky Rudé armády a vlasovci před touto skutečností prchali směrem na západ.
Pražská operace, které se zúčastnila vojska 1. 2. a 4. ukrajinského frontu, úzce souvisela s dokončením osvobození velké části českého území až po demarkační čáru. V rámci pražské operace bylo zajato 859 tisíc nepřátelských zajatců. V Praze padly desítky rudoarmějců, ale jejich přesný počet nikdy nebyl uveden.
Západně od demarkační čáry osvobození části českého území zajišťovala západní fronta složená z vojáků US a Belgičanů, a to se čtyřdenním předstihem oproti Rudé armádě.
Osvobození Československa si vyžádalo následující počet obětí, které jsou uvedeny v Národním památníku v Praze na Vítkově: Vojáků Rudé armády padlo 144 tisíc; Rumunů 55 tisíc; civilistů, povstalců a partyzánů 14 tisíc; čs. vojáků v zahraničních armádách 2 000; vlasovců 600; amerických vojáků 527, britských letců 29 a také příslušníci dalších armád.
Toto jsou údaje, které se nedají vyvrátit novodobými úpravami skutečného průběhu českých dějin.