Jitka Gruntová - vyznání a loučení
Odchod každého blízkého zasáhne srdci i duši toho, kdo ji utrpěl. V ten okamžik mlčení pocítíme najednou nejen smutek, ale i prázdnotu která záhodila klíč od minulosti. Zůstávají jen vzpomínky smíchané se slzami nostalgie a pocitu krátkosti a marnosti. Sestra, kamarádka, uznávaná historička regionální, levicová politička. Všechna adjektiva vystihují vždy jen jednu dimenzi její neobyčejné osobnosti. Patří k ní i neuvěřitelná lidskost, úcta k vědecké pravdě, o nichž přináší už jen svědectví četných publikací, jež světu zůstavila. Nelze ovšem opomenout ryzí vlastenectví, oddanost památce předků kteří obětovali to nejdražší život a dali mu tím nehynoucí naplnění. Vším tím byla naše drahá Jitka Gruntová, leč všechny tyto dimenze její osobnosti by se daly zastřešit jedním, jemuž lze dátjen jedno jméno, či spíše dvojjediné pojmenování neobyčejná žena s neobyčejným životem.
Řada publikací, článků, příspěvků ve sbornících jsou trvalou stopou jejího nesporného a trvalou přínosu historiografii nacistické okupace a rezistence vůči ní. Velmi úctyhodná, dalo by se bez uzardění napsat. Úzce spolupracovala
s otcem historiografie moravského protinacistického odboje panem JUDr. Vaškem. Společným dílem těchto excelentních historiků byla impozantní práce Málo známé zločiny SD ve východních Čechách, o činnosti a zvěrstvech nacistického sicherheitsdienstu, která má zásadní a nezpochybnitelnou a doslova průkopnickou hodnotu, neboť publikací o činnosti SD je na rozdíl od gestapa doslova jako šafránu.
Světového věhlasu a to doslova dosáhla publikací o Oskaru Schindlera, ze kterého světoznámý film Schindlerův seznam udělal málem světce. Tuto aureolu z něj badatelka Jitka Gruntová strhla ne nějakým prázdným gestem, ale roky poctivé práce v zaprášených archívech kde onu pro mnohé nepříjemnou pravdu lovila zrníčko po zrníčku až po úplnou mozaiku faktů.
Nechci a nemohu čtenáře unavovat vzletností slov a literární krasomluvou, ale pouhý nekrolog se mi zdá vzhledem k její velikosti fádním čtením. Byla mimo jiné politička, učitelka, zastupitelka, maminka, babička a dokonce
prababička. Počet rolí, které ve svém naplněném životě stihla, je hodný jako vše obdivu. Přesto ona sama zůstávala realistická a nad věcí, nikdy se nad nikoho nevyvyšovala, tichost a skromnost ji doprovázely jako její věrné a mlčenlivé stíny na její životní pouti Nechtělo se jí rozhodně ještě odejít z tohoto světa a neoddala se pasivnímu
čekání na smrt. Když jsme jí s přítelkyní navštívili - krátce před jejím tichým skonem v hospici sv. Alžběty v Brně, překvapilo mne, kolik má ještě plánů a to do slova a písmene na smrtelné posteli.
Vážená sestro, kamarádko, zapálená badatelko, zanechala jsi nám po sobě vzpomínku, odkaz na který lze navázat, pochodeň, kterou jsi zapálila, jak aspoň doufám, někdo bude tvůj nástupce, následovník, či následovníci třímat v ruce v těchto i budoucích dobách.
Loučím se s tebou, čest tvé památce a tvému dílu i jako spoluzakladatelce naší platformy !
Milan Vichta