Kladení věnců 2020 – vykročení bojovníků?
Zatím nezbývá, než aby skupinka nebo někdo sám položil květiny, zapálil svíčku a tiše poděkoval padlým za obětované životy. A tak se na trutnovském hřbitově přibližuji po dlážděném chodníčku k památníku, k němuž jindy po více než půl století byly delegace doprovázeny hudbou, proslovy, salvami i šumem davu, ve kterém se pamětníci zdravili a nad vzpomínkami pokyvovali hlavami… Na zídce již leží dvě kytice; jedna se stuhou pohraničního spolku, druhá bez stuh – možná že naše – a já zapaluji svíčku a vzdávám poctu těm, jimž je určena. Zvláštní pocit, scenérie zalitá sluncem, téměř naprosté ticho. Nejspíš tu dnes mnozí už byli a další ještě přijdou – je skoro mystické nechat na sebe působit velebnost okamžiku, ale je třeba pohnout se z místa a vrátit se k práci, především k našim seniorům – účastníkům dávných válečných událostí. Vzít si příklad z jejich statečnosti, skromnosti a z jejich zásluh načerpat motivaci pro další záměry.
Vnější situace navazuje zvláštní úvahy o smyslu našeho jednání – soudobé svazové spory se jeví jako nepodstatné a malicherné – je třeba je vyřešit, aby kariéristické a čistě materiální pohnutky ve svazu vzaly svůj konec a náš spolek neodváděly od jeho poslání plnit poctivé ideály. S tím přicházejí nové problémy se zachováním dokumentů o odkazu bojovníků, péčí o veterány, získáním nových členů, informováním mladých generací…, a je to dobře, ale to už je jiná úvaha.
Nezbývá, než opravdu vykročit.
Danuta Šulcová předsedkyně OV ČSBS Trutnov