Nedůslednost v hledání úspor v hospodaření ČSBS
Pokud se má opravdu ušetřit, pak se musí především zavést důsledná personální opatření: Snížit stav zaměstnanců a u zaměstnávaných důchodců přejít od zaměstnaneckého vztahu na brigádníky, kteří budou dělat za odměny (mají přece svůj důchod) a ne za pražské průměrné platy. I za těmito lidmi musí být vidět řádný kus odvedené práce a ta musí být také důsledně kontrolována i co do opodstatněného obsahu. Vždyť platy zaměstnanců stále dosahují nejvyšší úrovně na výdajové části rozpočtu. Tak například proč, když se zrušila centrální evidence, se zavedla funkce pracovníka, který ji dohlíží, nebo s ní pracuje? A co je pak tím užitečným výsledkem této činnosti?
Další nemalá zátěž v celoročním rozpočtu ČSBS je vlastnictví Muzea vojenství v Jaroměři. V době, kdy se toto muzeum přebíralo do majetku ČSBS, se předpokládalo, že jeho provozování bude samostatně dotováno Ministerstvem kultury – výsledek je takový, že tato jednání zřejmě nebyla ani zahájena, muzeum je stále soukromým vlastnictvím sběratele a za dobu několika let vše je v původním stavu, který se z místa nepohnul, jen to odčerpává peníze ČSBS. K čemu je Českému svazu bojovníků takové muzeum vojenské techniky, které vlastní soukromník a které ČSBS pouze dotuje. Neprovedl se soupis exponátů, nezměnilo se vlastnictví, neprojednaly se slibované dotace od MK. Je to také nedůslednost, která jde proti úsporám.
Náklady na existenci NO činily v r. 2019 tři čtvrtě milionu. Z toho zůstává značná část vydání ležet v podobě remitend a zaplňuje redakci. Faktem je snížený zájem o odběr NO jako důsledek dehonestace ČSBS, ale vliv má také výrazná autocensura, která se vyhýbá komentování nedávných protinárodních a protistátních kroků jednotlivých komunálních politiků, intenzivnímu přepisování příčin, průběhu a výsledku Druhé světové války, a i jiným tímto tiskem ignorovaným záležitostem, které patří do obhajoby skutečností, jež se odehrály v nedávné minulosti, jejíž udržení v nezkresleném stavu je jedním ze základních poslání ČSBS. Skutečnost je taková, že v poslední době se stále navyšuje počet neprodaných výtisků oproti klesajícímu počtu stálých předplatitelů. Správce stánkového prodeje uvádí číslo 315 tisíc Kč ležících v průměru za rok v remitendách.
Na lednovém jednání výkonného výboru 21. 1. 2020 při kontrole zápisu z 10. 12. 2019 na tuto skutečnost bylo upozorněno a objevila se v zápise z lenového zasedání, ale bez jakéhokoliv dotažení do konce. Je pravda, že remitendy se u čtených tiskovin průměrně pohybují na úrovni 30 až 40 %, v případě NO remitendy značně přesahují běžnou úroveň. Faktem je, že když se hledají úspory, tak se najdou, ale v zájmu vytváření úspor se nevydávají žádná příslušná opatření, což je především nedůslednost.
Možná, že by se našly i další příklady, které by mohly, ale nevedou k vytváření úspor. O to by se měl především starat celý ÚV ČSBS a mělo by se toto téma stát základem programu jednotlivých budoucích jednání. Jednání ÚV ČSBS ale stále spadají do neměnného stereotypu.
Ing. Jaroslav Bukovský, OV ČSBS Plzeň