Opožděný nekrolog - Jaroslav Bukovský
Uplynuly téměř dva roky, když mne zastihla tato velmi smutná zpráva. Laskavý člověk kamrád, upřímný vlastenec jeden z těch, kteří patřili do kroužku "platformáků" a jež zůstali svému přesvědčeníi věrni až svých posledních okamžiků. Čas jeho narození připadl na rok 1940, v období, kdy se téměř celá Evropa nacházela ve válečném ohni, v čase velmi smutném, kdy se mnoho lidí obávalo, co jim do jejich žití přinese, a koho jim vezme.
V době, kdy smrt byla všudypřítomná, ale i statečnost vlastenectví a odhodlání. Přišel na svět do rodiny rovněž vlastence a statečného odbojáře, který rovněž neváhal vsadit svůj život v boji za svobodu naší milované vlasti. Tatínek bratra Jaroslava byl zatčen gestapem, postaven před Lidový soud, odsouzen k trestu smrti. Na výkon rozsudku čekal v Drážďanech, které v roce 1945 čelily masívnímu náletu RAF, který ač znamenal pro mnoho lidí rozsudek smrti, mu paradoxně zachránil život. Podařil se mu mu riskantní útok z cely smrti za velmi dramatických okolností, kdy všude vládl chaos a smrt doslova na každém kroku Osud mu přál a dostal se po strastiplné cestě do svého domova, kde se skrýval až do konce války. Byl příkladem a inspirací pro životní směřování svého syna a utvářel v něm vlastenectví a upřímnou lásku k vlasti.
Životní dráha bratra Jaroslava pokračovala absolutoriem elektrotechnické průmyslovky zakončenou státní maturitou. Nastoupil na umístěnku na ČSD do Sokolova jako návěstní mistr v zácviku a po půl roce byl převeden blíže k domovu na telefonní drážní ústřednu do Stříbra. Kvalifikaci si zvýšil studiem na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině a dokonce svého života věnoval své pracovní úsilí a erudici ČSD, kde působila na úseku segment zabezpečovací techniky až do roku 1993, kdy byla změněna organizace řízení železnice.
Velmi aktivně pracoval s mládeží, stal se členem Svazu protifašistických bojovníků, kde se velmi aktivně zasazoval o zachování památky a odkazu našich předků hrdinů protinacistického odboje. Veřejně vystupoval, publikoval a neúnavně byl věrný odkazu svého
otce. Nepostrádal smysl pro humor, laskavost ve vztahu k lidem a nechyběla mu i zásadovost v principech, kterým věřil a zůstal až do dvé náhlé smrti neochvějně věrný. Do konce svých dnů působil jako předseda OV ČSBS Plzeň. Zanechal bolestivou mezeru v našich řadách i v srdcích těch, kteří ho měli pro to vše výše zmíněné upřímně rádi.
Čest Jaroslave tvé památce, lidské i vlastenecké!
Milan Vichta
