Setkání na Lázku 6. května 2021
U památníku obětí Národního sdružení československých vlastenců, nepolitické organizace, která vznikala na severozápadní Moravě od jara roku 1943, promluvil starosta obce Cotkytle Vlastimil Jureček, který jako první položil kytičku k památníku, jehož okolí uklidil majitel pozemku.
Pod vlivem vítězství sovětských vojsk u Stalingradu mezi českým obyvatelstvem vzrostly naděje na osvobození. Zástupci odbojových organizací se rozhodli vytvořit ilegální organizaci Národní sdružení československých vlastenců, jejíž vedení mělo koordinovat a vést odboj na celé severozápadní Moravě a částečně i na Lanškrounsku v Čechách. Krajské vedení Národního sdružení, které bylo v Zábřehu a řídilo činnost organizací v okresech Zábřeh a Šumperk, na Lanškrounsku, Lošticku a v Moravské Třebové, začalo vydávat časopis Národní osvobození zaměřený hlavně na otiskování zpráv získávaných z poslechu zahraničního rozhlasu, na povzbuzování Čechů k jednotě a k aktivnímu odporu proti okupantům. Národní sdružení provádělo sbírky na podporu perzekvovaných rodin, sabotáže, budovalo úkryty a lesní bunkry pro odbojové pracovníky, kteří přešli do ilegality.
Počátkem roku 1944 bylo sdružení vlastenců prozrazeno a vlnou zatýkání téměř zlikvidováno. V souvislosti s touto vlnou zatýkání se zde však začalo zároveň vytvářet partyzánské hnutí, především z osob, které unikly zatčení. Vytvořilo se několik partyzánských skupin, které nalezly podporu u českého obyvatelstva.
Gestapo rozpoutalo proti rozvíjejícímu se partyzánskému hnutí vlnu neslýchaného teroru; využívalo i svých konfidentů a vytváření fingovaných „odbojových organizací“, které sloužily gestapu jako volavčí sítě. Na podzim 1944 za pomoci konfidentů Münzberga a Jančaříka byly provedeny přímé akce proti partyzánům i civilnímu obyvatelstvu, zvláště v prostoru Drozdovské pily a Cotkytle. Svědectví o perzekuci českého obyvatelstva přinášejí památníky v okolí Cotkytle – je jím také památník otci a synovi Kesselgruberovým a Janu Bartoškovi, jejichž památku jsme uctili položením květin. Byli zavražděni 5. října 1944.
Nacistům se přes veškerou snahu nepodařilo partyzánské hnutí zcela likvidovat, většina skupin se před zimou rozdělila do menších oddílů, které se stáhly do úkrytů ve vesnicích a zaměřily se na zásobování a zajištění zbraní.
Po krizi v zimě 1944–1945 se severomoravský odboj rozšířil, vznikla celá řada nových odbojových skupin, do kterých se zapojili především mladí lidé a také sovětští zajatci.
V závěrečném období války bylo partyzánské hnutí a ozbrojený boj nejdůležitější složkou odboje, který byl umožněn díky podpoře zdejšího českého obyvatelstva, které již od října 1938 žilo pod německou nadvládou na území zabraném do Německé říše a bylo vystaveno silné germanizaci v oblasti politické, národnostní, kulturní a školské. Německá moc se zde opírala o zfanatizovanou většinu německého obyvatelstva, které do konce války sloužilo nacismu. I za těchto těžkých podmínek český lid v tomto regionu tváří v tvář smrtelnému nebezpečí se postupně sjednotil v protinacistickém odporu a jeho nejaktivnější složka přistoupila k organizování odbojového hnutí.
Mnoho bojovníků položilo život v boji za svobodu našeho národa. Tyto oběti nás zavazují chránit jejich památku. V povědomí našeho národa musí být uchována úcta k těm, kteří se zasloužili o jeho samotnou existenci, ale i hrdost a čest, která nedovolí, aby kdokoliv památku našich statečných předků zneuctil.
PaedDr. Jitka Gruntová, předsed kyně OV ČSBS Svitavy a členka VV ÚV ČSBS