Za Emilem Šnebergem
Znal jsem ho jen krátce a navíc z nemála krátkých okamžiků, kdy jsme se jako průvodci v "Památníku pečkárna" v prostorách "biografu" a přilehlých místnostech, kde je i po mnoha letech cítit přítomnost utrpení všech obětí nacistického teroru. Cítil jsem k němu obrovský respekt a i obyčejnou lidskou úctu včetně sympatií k jeho lidským vlastnostem.
Takovým byl Emil Šneberg, hrdina protinacistického odboje, přímý účastník Pražského povstání Narodil se v rodině bývalého vojenského letce Rakousko - Uherské armády dne 8. 9. 1931. Výchova v této rodině nebyla prosta přísnosti a vedení k disciplíně, ale i k vlastenectví a vědomí službě vlasti. Otec bratra Emila Šneberga patřil je skupině nemnoha pilotů české národnosti tehdejší c. a k. armády a během války se nevyhnul sestřelení a vážnému zranění. Výchově vedené ve spartánském duchu můžeme přičíst i budoucí životní směřování. Od mládí se vášnivě oddával jako nadšený člen Sokola sportu, díky čemuž si zachoval skvělou fyzickou kondici až do pozdního věku. Otec dostal v roce 1937 za válečné zásluhy na doporučení Československého svazu letců do správy prodejnu v odbavovací hale letiště Ruzyně. Dětství má tak Emil spojené s vůní letadel, vyhlídkovými lety, hangáry a letadly, o kterých umí dodnes poutavě vyprávět a také je rozpozná jen podle zvuku motoru. Letiště mu bylo druhým domovem i poté, co se rodina musela vystěhovat do Vokovic, kde prožili druhou světovou válku.
Po vypuknutí pražského povstání se ve věku 14 let se zapojil po boku svého tatínka do bojů o vojenské letiště v Ruzyni svou povahou velmi riskantní, kde hrozila smrt. Zúčastnil se se mimo jiné i budování barikád, které sloužili k ochraně povstalců proti palbě Němců, kteří se na samém konci, když porážka se stala realitou nehodlali vzdát.
Po skončení války vystudoval gymnázium a po vzoru svého otce vstoupil do řad armády, které se upsal na celý život.
Studoval Vojenskou leteckou akademii v Hradci Králové a poté co kariéra aktivního pilota vzala za své stal se náčelníkem štábu letecké armády v Praze. Současně s tím aktivně pracoval v Českém svazu protifašistických bojovníků a velmi rád se dělil o své vzpomínky s mladou generací.
Vážil jsem ho nejen jako kolegu průvodce, ale i jako člověka, který jež je vzorem statečnosti, obětavosti a neutuchajícího vlastenectví.
Bratře Emile čest tvé památce !
Milan Vichta
